Stejnou trasou tam i zpět
Náročnost 3 – doporučeno zimní období
Jih ostrova -délka treku 4,5 km 2:20 hod.
Tento trek na jihozápadní části ostrova jsme se snažili spojit v okruh, ale zatím se nám nepodařilo vymyslet trasu tak, abychom zpáteční cestu nemuseli cvakat po hlavní silnici, proto jsme tentokrát volili stejnou trasu tam i zpět.
Vereda dos Zimbreiros začíná v místě kde nejde zaparkovat auto, proto jsme výchozí bod zvolili u restaurace, která je v těsné blízkosti Miradouro do Precipício a odtud jsme šli cca 700 m po silnici až po odbočku, kde jsme z hlavní cesty odbočili vlevo. Odbočku neminete, pokud budete mít v paměti obrázek, který jsem dala jako foto na začátek tohoto článku.
I když budete scházet z nadmořské výšky 350 do nuly u oceánu, klesání je pozvolné a táhlé, až závěrečné serpentýny jsou prudší. Během cesty si užijete nádherné výhledy na Paul do Mar, okolní útesy porostlé zelení a také na Faja da Pedro, které je už takovou „zapomenutou“ částí pobřeží.
Po cestě narazíte také na pár neobydlených domků a na torzo „kola“, které je vyobrazené na malovaném obrázku na začátku trasy Vereda dos Zimbreiros , s dřevěnou vyhlídkou na oceán. Po trase jsme také přeskakovali dlouhé stvoly květů agáve, které byly tak pevné, že nás udržely, když jsme si na ně sedli.
Ve spodní části trasy projdete mezi pár domky, říčkou která ústí v oceánu a skončíte u pobřeží. Tam se můžete rozhodnout, jestli se dáte doleva do městečka Paul do Mar a nebo doprava přes starou bránu, která je vedle velké budovy. Tahle budova nám připomínala bývalou čističku, ale s určitostí to netvrdím.
Pokud projdete bránou ocitnete se v „zapomenutém“ čase. Staré kamenné rozestavěné, teď už torza domů. Vzrostlé neupravené palmy, fíkusy, bugenvilie narazíte i na muškáty což jsou všechno rostliny, které sem někdo v minulosti musel vysadit. Na vydlážděné kamenné cestě jsme několikrát narazili na rok 2001, který tam nejspíš z kamínků vyskládali a zabetonovali při stavbě příjezdových cest a chodníků. Nyní by se tam dalo projet leda tak na oslovi.
Nádherné místo, kde slyšíte příboj vln z oceánu, kde nepotkáte ani živáčka. Škoda, že něčí záměr nebyl doveden do zdárného konce a teď toto kouzelné místo hyzdí už jen torza budov a „odpadu“ které tam zbyli. Tohle místo patří také k jednomu z nejteplejších míst na ostrově, protože je na jižní straně, kryté velkými skalami.
My jsme si dali v městečku zmrzlinu a vydali se zpět. Je nutné mít na paměti, že v první části výšlapu se víc zapotíte, ta druhá je už opět na pohodu. Nedoporučuji zkracovat si trasu v její poslední části, kde uvidíte odbočku doprava a nad ní v dálce dům který je v blízkosti restaurace.
v horším se přidají ostny opuncií
Tady byste si mohli povzdechnout jako my, známým sloganem Járy Cimermana: „zkratka byla delší o to však náročnější“. My jsme ji nakonec „nějak“ přeskákali přes opuncie a porost, který měl úžasnou schopnost zabodnout všechny semínka do jakékoliv části našeho oděvu.
Jistě si dovedete představit co nás čekalo na parkovišti… proto doporučení zní: stejnou cestou tam i zpět.
Olá Maja